Nedalo mi to a napsala jsem ti dopis. Potřebovala jsem ti říct, co cítím, když jsem viděla, že nemáš chuť se mnou mluvit a já se naopak styděla ti říci, co mě trápí.
Řekl jsi, že si o něm promluvíme. A tak jsem se všechno dozvěděla.
Už pět let se trápíš, připadáš si přehlížený. Byl jdi zoufalý, cítil ses na dně a měl jsi problémy v práci.
Předstíral jsi celou tu dobu, že se nic neděje, a chtěl jsi, aby se to změnilo. A já jsem se starala se stále stejnou péčí a láskou a přitom si řešila své nahoru-dolů v nepravidelných a různě dlouhých nekonečných epizodách. A proto jsi mi také nic neřekl, bál seS mojí reakce.
Mrzí mě to. Mrzí mě to i proto, že jsem nic nepoznala, protože jsi to tak chtěl. A je mi hrozně líto, že jsi mi jako své manželce nedal příležitost a důvěru, abych ti dala to, co mi chybí.
A pak, po týdnu jsi mi oznámil, že mě máš rád, ale že už mě nemiluješ.
Chtěl jsi to nechat dojít tak daleko? Už tenkrát jsi věděl, že to tak chceš? Že ten vztah za to nestojí?
Zasloužila bych si to vědět, nemyslíš?
V dobrém i ve zlém - pamatuješ?
Přestože ty ses cítil málo milován a oceněn, byl jsi to ty, kdo vztah zahodil.
