Odstěhoval ses 1. 12. 2020. 

Přišla jsem z práce a tvé věci byly pryč. Skříň s oblečením zela prázdnotou, až na pár zbytečných nebo nenositelných věcí. Třeba modře kostkovaná košile, kterou sis koupil, když jste jeli od práce na Oktoberfest. To bylo ještě před covidem. Další byl svatební oblek. Ironie. No jasně, že si ho nevezmeš sebou. Nepotřebuješ ho. Navíc máš ještě jeden novější a hlavně - co dřív byly služební cesty hlavně do Německa, to jsou teď telekonference a videokonference. 

Je mi nekonečně líto dětí. Před nějakou dobou jsme potkali na chodníku sousedovy děti. Nakládali do auta hromadu věcí. "Snad se nestěhujete?" ptám se. "Naši se rozvádějí," řekl mi klučina. "Mami, co to znamená rozvádějí," ptala se mě tehdy asi čtyřletá Klárka. Když jsem jí to vysvětlila, s úzkostí v hlase se mě zeptala: "mami, že se nikdy nerozvedete?" Ujistila jsem ji, že ne.

Nikdy neříkej nikdy.

Mám tě pořád ráda.